Olympijské legendy- Wilma Rudolph

  P r á z d n i n o v á   m o t i v a c e .......

Wilma Rudolph: 

Z doživotních berlí olympijskou legendou

V těle malého dítěte se usídlí krvelačný parazit. Demoluje vše, co mu přijde do cesty. Jsou jen dvě cesty ven. Padnout na kolena a poddat se smrtelné agónii. Nebo v sobě probudit titána, který svým palcátem dokáže rozdrtit jakéhokoliv škůdce či překážku. Život legendární Wilmy Rudolph je příběhem takového obra...

23. června 1940 se Wilma Rudolph narodila jako dvacátý hladový přírůstek do rodiny Eda a Blanche Rudolphových. Z matčina lůna se znenadání ocitla ve světě, kde slovo překážka vyjadřuje synonymum života. Od prvních vteřin stálo vše proti ní. Samotný porod byl bitvou o přežití na dvou frontách. Matka i novorozená Wilma dlouhé hodiny balancovaly na nevyzpytatelném ostří smrti. Z rozhodujícího souboje se vrátily vítězně, ovšem Wilma jako nedonošená a s pouhými dvěma kilogramy hmotnosti. I když lze tuto událost v součtu považovat za obrovské vítězství, ta skutečná životní válka měla teprve propuknout.

Krutovláda života zaútočila v relativně klidném období dětství, kdy malá Wilma čerstvě oslavila páté narozeniny. Nemilosrdný virus dětské obrny zaměřil svou oběť a bez varování tasil krvelačný meč. Vtrhl do útrob centrální nervové soustavy, kriticky ji zeslabil a začal ukájet své destruktivní choutky. Obecně se ví, že dětská obrna ústí ve vývojové problémy u dětí. Ani Wilma Rudolph nebyla ušetřena. Nemoc statečně přežila, avšak pohyblivost levé nohy nikoliv. Ta se stala prakticky nepoužitelnou a doktoři pronesli svůj zasvěcený ortel: ?Už nikdy nebude chodit, bez berlí rozhodně ne!?

To hrubě zacloumalo s city její matky, která se rozhodla takové tvrzení nepřijmout. Každou noc, po dni přesyceném vyčerpávající prací vždy našla novou sílu, aby dlouho posedávala u lůžka své milované holčičky, masírovala postiženou nohu a vštěpovala dceři novou naději: ?Jednoho dne budeš zase chodit zlatíčko, elegantněji než kdy dřív.?  Wilma matce naivně uvěřila. Toto jediné rozhodnutí proměnilo dívku s vyhlídkami životního ztroskotance v celosvětově uznávanou hrdinku, kterou se brzy měla stát.

Pět let tvrdé nekompromisní léčby a úpěnlivé bolesti. Wilma Rudolph ve svých deseti letech definitivně odhazuje sužující berle směrem k doktorům, které tím omráčila víc, než kdyby je holemi zasáhla přímo do hlavy. Vymanit se z nemoci do průměrnosti ji však nestačilo. Chtěla pokračovat a stát se mimořádnou. ?Ano, měli jste pravdu. Nebyla jsem zrozena pro chůzi,? vzkázala zpětně svým doktorům. ?Byla jsem zrozena pro běh.?

Ještě před několika lety bezmocnou dívenkou, jejíž slzy bolesti a smutku stékaly do vyplakaného jezírka beznaděje. Nyní dospívající žena, která s odhodláním Terryho Foxe trénuje běh a má obrovské ambice. Noha, kterou namáhavě vláčela za sebou, se stala pohonem vítězství. Postavit se znovu na nohy, to byl jistě malý zázrak, ovšem kvalifikace a následný bronz na letní Olympiádě 1956 v Melbourne byla učiněnou senzací. Inspirující příběh Wilmy Rudolph oblétl svět a to byl teprve začátek. Wilmě je v této době neuvěřitelných 16 let.

Nebyl čas na oslavy. Mladá rodačka z Tennessee si pro následující olympijské hry stanovila obrovský cíl. Čtyři roky příprav burácely stejně rychle jako Wilma mezi startem a cílem svých běžeckých disciplín, aby dospěly k jedné z největších událostí olympijské historie. Rok 1960, italská metropole Řím. Dívka, která už nikdy neměla chodit, zde proběhla cílovou páskou třikrát jako zlatá, a to vždy velmi dramatickým způsobem. Vítězila o metry! Královskou disciplínu 100 metrů pokořila impresivním časem 11 vteřin, 200 metrů v olympijském rekordu za 23,2 vteřiny a nakonec ženskou štafetu v rekordu světovém. Zkrátka výkony, po nichž osmdesátitisícové hlediště, které již dobře znalo příběh mladé Wilmy, sbíralo padlé brady z konfetami pokryté země.

Stala se inspirací milionům lidí. Očekávala vítězství v době, kdy všichni ostatní předpovídali, že si sedne, lehne, zkříží ruce a vzdá to. Svým handicapem však prorostla až k olympijské slávě. Jako první žena americká historie přivezla z her tři zlata. Stala se atletkou roku 1960. Navštívila prezidenta John F. Kennedyho. Byla slavnostně uvedena do olympijské síně slávy a dosáhla mnoha dalších uznání a ocenění. Nestanovila však jen nové rekordy. Stala se svým životem legendou a hrdinkou mnoha lidských srdcí. V roce 1994, Wilma Rudolph umírá na rakovinu mozku ve věku 54 let, ovšem její srdceryvný odkaz naděje a odhodlání plane dál. Dodnes je studnicí inspirace pro nemocí či překážkami paralyzované jedince po celém světě.

Další motivační příběhy si můžete přečíst na webu

www.barevnyminivolejbal.cz

 miš