Jaký byl volejbalový rok 2006 v Sokolově?

Bez nadsázky lze říci, že uplynulý rok byl v globálu jedním z nejúspěšnějších v celé, dnes už více jak šedesátileté historii klubu. Tedy pokud jde o nosnou část jeho členské základny, a to mládež. Připomeňme si výsledky, které daleko předčily očekávání a které budou zaneseny výrazným písmem do jeho kroniky.

Sportovní třídy
Dlouholetá soustavná péče o sportovní třídy (ST) na ZŠ Pionýrů přinesla řadu pozoruhodných úspěchů, a to jak v kategorii mini, tak i v šestkách, ve kterých sokolovské žákyně získaly titul přeborníka České republiky a upevnily si své výborné postavení v dlouhodobé srovnávací soutěži, kterou pro ST pořádá MŠMT. Kromě tohoto kolektivního ocenění byla ve finálovém turnaji už podruhé jako nejlepší vyhlášena hráčka ze Sokolova. Systematickou, vysoce odbornou trenérskou práci nejen se žákyněmi ST, ale i s těmi, které do nich nechodí, dokládají především výsledky kolektivů kadetek a juniorek.

Začneme však od začátku. Nejmladší tréninkovou skupinou budoucích volejbalistek a volejbalistů je přípravka žactva z prvních až třetích tříd. Na ZŠ Pionýrů ji vede paní učitelka L. Vavrušková a děti v ní formou soutěživých her a podlahové gymnastiky získávají potřebné schopnosti: rychlost, obratnost a adaptaci v prostoru, bez nichž se žádný výkonnostní sportovec neobejde.

Od čtvrté třídy pak začínají vážným adeptům pravidelné tréninky, vedené odborníky, převážně s vlastními dlouholetými hráčskými zkušenostmi. Motivující pro důkladné zvládnutí všech základních herních činností je účast tohoto žactva v minivolejbalových soutěžích. V nich se poprvé setkávají se svými vrstevníky a zde mohou ukázat, nejen jak na tom jsou technicky, ale především prokázat své další morální vlastnosti. Ty totiž nakonec vždy rozhodují o všem. Tuto skupinu vede J. Mlejnek, dlouholetý výborný hráč Baníku, který se vrátil k trénování po delší odmlce, a není pochyb, že svým svěřenkyním předá zvláště to, čím sám vynikal, herní zarputilost a ochotu porvat se o vítězství.

Další věkovou skupinu vede bývalá extraligová hráčka a československá reprezentantka Marie Správková. Děvčata ze šesté a sedmé třídy startují v letošním Poháru nadějí a hlavním jejich úkolem je osvojení si správných herních návyků a základů taktiky. Kolektiv vypadá nadějně a některé jeho členky budou mít už v tomto roce možnost plnit svou první reprezentační povinnost při srovnávací soutěži sportovních tříd v kategorii mladších žákyň. Kromě sbírání zkušeností v šestkovém volejbalu mají příležitost zlepšovat si herní součinnost i v pravidelných soutěžích čtyřek a vedení klubu věří, že vše, co se naučí, bohatě využijí při svých dalších startech ve vyšších věkových kategoriích.

Za výsledky loňského roku zůstává zatím družstvo starších žákyň, vedené aprobovanou trenérkou I. Froňkovou. Kolektiv, který měl od počátku optimální podmínky a vytvářel se z více jak třicet zájemkyň, se sice umístil v Poháru nadějí na pěkném druhém místě, ale v Českém poháru se mu do poslední čtyřiadvacítky podařilo zařadit až z poslední postupové příčky. Důležitou prověrkou jeho síly bude semifinále, resp. postup do finále Přeboru republiky starších žákyň. Ale už nyní je jasné, že hráčské typy, které by se mohly výrazněji prosadit ve vyšší věkové kategorii, ve svém středu nemá. Chybí mu totiž především vhodné somatotypy.

Děvčata vyšších postav jsou ze začátku ve srovnání s menšími hráčkami pomalejší a méně obratná, což svádí některé trenéry k unáhleným závěrům, že z nich nikdy nic nebude. Svou roli sehrává i vědomí toho, že výchova takovýchto dětí je ´ během na dlouhou trať ´ a nezřídka bývá i mírná. Pokud je však tým postaven výlučně jen na hráčkách malých postav, je jeho šance proniknout mezi elitu téměř nulová. K současnému nepříznivému stavu přispěla, bohužel, i skutečnost, že ani ve sportovních třídách ZŠ Pionýrů takovéto vhodné typy nejsou, což je bezpochybně důsledkem chyby v systému a určitého podcenění základního výběru těchto ročníků. Svůj podíl na tom však má i nový nepříznivý fenomén, kterým je tlak pedagogů na rodiče, aby nesouhlasili s přestupem na jinou školu. Plakat nad rozlitým mlékem je pozdě. Je třeba přijmout realitu, jaká je, a stanovit pro tuto skupinu cíl, který bude pro ni splnitelný a pro klub prioritní, vychovat v tomto kolektivu alespoň dvě až tři volejbalistky, které by byly schopny reprezentovat klub na republikové úrovni. Ukládat mu vyšší úkoly by bylo lhaním si do vlastní kapsy a situaci by to rozhodně neřešilo.

Kadetky
Zvláštní kapitolou je hodnocení družstva kadetek. Vynikající úspěch a následný kolaps. Cíl pro mistrovskou sezonu 2005/06 byl udržet extraligu a k radosti (současně i starosti) vedení klubu se to podařilo. I když, po pravdě řečeno, to nebylo vůbec jednoduché a přes výtečné výkony základního kádru musely v rozhodujících zápasech přispět svou trochou i věkově odpovídající členky z družstva juniorek. Po euforii se však dostavilo vystřízlivění. Stěžejní otázkou bylo, zda klub má tolik výkonnostně dobrých hráček, aby mohl hrát úspěšně současně obě republikové soutěže. A to i přesto, že v rámci dlouhodobé přátelské spolupráce s VK Karlovy Vary tento klub vyšel vstříc s dalším uvolňováním svých nadějí. VSK Baník se dostal do situace, kdy bylo třeba řešit i neúnosně malý počet hráček v kádru juniorek. Po zralé úvaze a konzultaci v trenérské radě klubu bylo rozhodnuto, že nosným článkem reprezentace klubu v sezoně 2006/07 budou juniorky doplněné dvěma kadetkami, Petříkovou a Justovou. A to s vědomím, že kadetky po odchodu další jejich opory M. Ďurianové do KP Brno zřejmě budou natolik oslabeny, že patrně na udržení v extralize mít nebudou. Nebylo to lehké rozhodování, ale s ohledem na perspektivu v následujících sezonách optimálnější řešení nebylo. Po přechodu trenéra J. Pospíšila k juniorkám převzal nově složený kolektiv čerstvý trenér druhé třídy D. Zeman, kterému nebyly zadány žádné krátkodobé cíle, ale hlavním jeho úkolem je všestranná příprava hráček na úspěšný přechod do vyšší věkové kategorie.

To, s čím bylo výhledově počítáno, že start v nejvyšší mistrovské soutěži bude nad síly a možnosti stávajícího kolektivu, se i přes veškerou snahu jeho zkušenějších členek stalo. Týmu se zatím podařilo pouze jednou vyhrát a bylo by menším zázrakem, kdyby ve druhé části ligy došlo k nějakému konečné umístění výrazněji ovlivňujícímu obratu.

Juniorky
Vše, co bylo učiněno, by ztratilo smysl, kdyby nebylo dosaženo cíle určeného pro družstvo juniorek. Vítězství v první lize a postup do extraligy. Kolektiv, který vyhrál prakticky už skoro vše, co se dalo (stříbrné v Přeboru ČR žákyň, první v I. lize kadetek a přes kvalifikaci postup do extraligy, kterou přenechal věkově mladšímu týmu, i když ji mohl hrát, vítězství v kvalifikaci do I. ligy juniorek), a jehož jediným zaváháním bylo ´ jen ´ čtvrté místo v loňském ročníku I. ligy juniorek, má zcela určitě na to, aby se své úlohy zhostil úspěšně i přesto, že jej z jen těžko pochopitelných důvodů opustila vynikající středová hráčka Kl. Petříková a tým svým jednáním citelně poškodila. Snad nakonec zvítězí rozum a do týmu se vrátí. O splnění první části zadání je po odehrání 18 kol skoro rozhodnuto, družstvo Baníku vede s náskokem čtyř bodů a zbývá jen doufat, že se kolektivu vyhnou nemoci a zranění a že ve zbývajících utkáních dokráčí bez emocí k celkovému prvenství. Současně je však už třeba myslet i na to nejpodstatnější, baráž. Proto bude nutno zapojit do hry všechny členky týmu, především pak ty, které budou o postup bojovat a které budou moci i v příští sezoně v této věkové skupině startovat. Věřme, že vše nakonec dobře dopadne a že se v sezoně 2007/08 extraligy juniorek dočkáme.

Ženy
Zapotřebí je také zmínit se o družstvu žen. Na jaře končily jako krajský přeborník s nárokem zúčastnit se kvalifikace o postup do druhé ligy. Ta jim však hrubě nevyšla. Tým, posílený některými juniorkami, nenašel za pět neděl společné přípravy společnou řeč a nepostoupil. Zda to bylo dobře, či špatně, ukáže až čas. Momentálně se však zdá, že se toho zase tolik nestalo. Nic se totiž nezměnilo na tom, že chronické onemocnění, kterým sokolovský ženský volejbal trpí, setrvalý nedostatek hráček, je trvalejšího charakteru a ani v blízké budoucnosti se s jeho vyléčením nedá počítat. Výborné volejbalistky odcházejí ze Sokolova už v mládežnických kategoriích, další pak studují na vysokých školách a pohříchu jen mizivá část se do svého rodného místa navrátí. Ty, které zůstávají, a těch je přehršel, zakládají rodiny, a když se na palubovky vrací, tak už jen pro vlastní potěšení, bez nějakých vyšších výkonnostních ambicí.

A tak zbývá jen doufat, že se přece jen někdy "ptáčkové" slétnou a že Sokolov bude mít konečně opět své zastoupení i v republikové soutěži žen.

Jiří Krotil