Volejbal se vyplatí

Nebudu vám hned napoprvé tlačit do hlavy trénování, smečování, přijímání, nahrávání a blokování. Napoprvé vám ukážu klady. Klady profesionálního sportu (v našem případě volejbalu), kvůli kterým se vyplatí podstoupit všechnu tu dřinu, nadávajícího trenéra, bolesti všeho druhu a řadu dalších věcí.

Klad číslo 1.  Volejbalem se dá živit. Věřte tomu nebo ne, je to tak. Dá se jím vydělat velice slušně. V Čechách slušně, venku velice slušně. Rozdíl mezi slušně a velice slušně je velký, v některých cizích zemích dvojnásobný až několikanásobný. Jak toho docílit?

Zaprvé, člověk musí u volejbalu vydržet. Nenechat se zlákat fotbalem (kde je enormní konkurence), florbalem (který nemá tak profesionální ligy), atd. Hokej to chápu, ale to si budete muset koupit brusle, celou výstroj a umělý zuby. Zadruhé se člověk musí dostat do volejbalové extraligy a dál do reprezentace. Chce to dřinu a trpělivost, ale když se to povedlo mně, klukovi ze Sokolova, tak proč by se to nemohlo povést komukoliv jinému. Pro odchod do dobrých zahraničích lig je reprezentace absolutně nutná.

Zatřetí se člověk musí v zahraničí prosadit, což není jednoduché. Návod do zahraničí si zatím nechám pro sebe, ale existuje.

Klad číslo 2.  Reprezentace. Každý Čech by měl chtít reprezentovat svoji zemi. Je úplně jedno jestli jste kadeti, junioři, senioři či veteráni, válčit s reprezentanty ostatních zemí je úžasné. Tak aspoň to cítím já. A pokud někomu chybí ta hrdost, měl by si uvědomit spoustu dalších výhod: Reprezentant může cestovat, poznávat země po Evropě. Jezdí se na jih, na sever, i za moře. Beachvolejbalisté zase často jezdí k moři, atd. Potom, většinou je všechno placené, cesty, soustředění, doktoři. Reprezentanti dostanou i nějaké to oblečení. Další výhoda je sláva, lidi vás znají, uznávají vás. Holky na vás víc letí, reprezentanty přímo milují. Bude jen na vás, jak s tím naložíte.

Klad číslo 3.  Není práce jako práce. Jako profík volejbalista člověk nemusí vstávat v šest ráno do rachoty nebo v půl osmý do školy. Vstává pěkně na devátou, na půl desátou. Někdy není ráno trénink vůbec. Potom se dvě hodiny trénuje a zase volno. Řekněme až do čtyř. Pak druhý trénink a konec. Domů, za holkou, nebo na pivko (maximálně dvě). Samozřejmě volejbal člověk nemůže dělat věčně, je dobré u toho vystudovat školu. Střední určitě, lépe vyšší nebo vysokou, vysokánskou. A právě, tím, že se trénuje-pracuje relativně málo, tak to jde. Abych to tedy shrnul: moc se u této práce nenadřete, u toho studujete a ještě za rok za dva ušetříte na pěkný autíčko. Všechno jen proto, že umíte hrát dobře volejbal.

Další klady profi sportu pak jsou: kontakty na správné lidi, velký rozhled, protekce všudemožně, někdo se o vás neustále stará (ať už manažer klubu, či reprezentace), atd.  Je možnost se naučit jazyky, já za ty roky mluvím francouzsky, italsky, anglicky a polsky. A to nejsem žádný lingvista. Jazyky se do budoucího života velmi hodí.

 

Samozřejmě existují i zápory, ale je jich určitě méně než kladů. Zápory vám budu servírovat postupně. Ale třeba jeden zápor je v podstatě klad. U volejbalu se dře, to je zápor. Ale dře se v posilovně, v hale (skákání), dře se u videa. Neběhá se, kdo nemá rád běhání, může být v pohodě, naběhá toho určitě méně než třeba u fotbalu. A tomu říkám superklad. Proto doporučuji volejbal jako ideální sport. Uznávám, že je to hra na začátku obtížná, nicméně potom velmi zábavná, pro inteligentní lidi a navíc i stále populární (mluvím o Evropě jako celku, naše země snad Evropu brzy dohoní). Volejbalem se dá vydělat, u volejbalu se dá vystudovat a na volejbal se dá sbalit modelka.  Co víc si přát, volejbal se prostě vyplatí.

 

Jakub Novotný