Proč fandím ....

Proč píšu tenhle článek? Protože jsem sám aktivní sportovec, a byť jsem nikdy nehrál, snad kromě pár turnajů Českého poháru mužů v beachvolejbalu, žádnou vrcholnou republikovou soutěž (jen 2.národní ligu v Kraslicích a Sokolově), a zároveň aktivně fandím, mohu podat pohledy z obou stran.

Hráč

Píše se rok 1988. Je mi krásných šestnáct, a já, coby student Střední lesnické školy v Písku reprezentuji školu, spolu se svými spolužáky, na okresním kole Středoškolských her ve volejbale. Turnaj se rozjíždí a my postupně porážíme všechny soupeře ve skupině. Blíží se rozhodující zápas, nastupujeme proti písecké průmce. Městská hala s ochozy pro šest set diváků, je celkem slušně zaplněná třídami z obou škol, které měly zrovna tělocvik, a protože tělocvikáři byli zároveň trenéři obou družstev, sedí v hledišti sto padesát, volno si užívajících spolužáků. Začíná zápas a člověk si ani neuvědomuje tu sílu na tribuně. Rozhodčí píská úvodní míč a je to tady! Blíží se koncovka setu v hledišti je elektrizující atmosféra. Stojím na hřišti a s klukama se předháníme, kdo vybere v poli těžší balón. Příjem, ?náhra? opírám se do míče a skládám míč na půlku protihráčů, obrovský aplaus, naskakuje mi ?husina?, skládám další a další míč. Neuvěřitelný, ten pocit, když vás někdo takhle tlačí dopředu. Vítězíme v setu a jdeme do dalšího. Na bloku dostávám ránu přesně do malíčku, tak malý prst a jak to bolí, nechám se ošetřit a když se vracím na palubovku ozývá se obrovský aplaus.... více ZDE